Ahoj, my jsme Kresbotéka!
Místo, kde se dětské tahy pastelkou, barvy a třpytky proměňují v příběhy, které nevyblednou. Milujeme tu chvíli, kdy rodiče poprvé otevřou svou Kresboknihu. Ten úsměv, dojetí a směs pýchy a nostalgie.
Neděláme z dětí žádné malé van Goghy. Chceme hlavně, aby si jednou mohly listovat svou knihou a smát se nad tím, že tehdy trvaly na tom, že slunce má být fialové a dinosaurus nosí kabelku.
Jsme Kristína a Mirka — dcera a máma. Nebo taky máma a babička. Dvě generace, které spojila láska k dětské tvorbě a chuť uchovat ji tak, aby zůstala navždy.
Můj příběh
Byly časy, kdy jsem měla výčitky vyhodit jediný obrázek. Každou čmáranici jsem schovávala v šanonech, šuplíku nebo v krabicích pod postelí. Protože přece: dobré mámy všechno schovávají. A pak nemají skoro kde spát.
Jenže i domov má své limity.
A tak přišly tajné noční výpravy k popelnici.
„Nikdo si toho nevšimne,“ říkala jsem si.
Jenže děti mají radar přesně na to, co zmizí.
A ten pohled, když svoje mistrovské dílo objevily venku… No, řekněme, že jsem se necítila jako kandidátka na matku roku.
Dlouho jsem si myslela, že dělám dobře, když všechno schovávám. A tehdy mi to docvaklo. Dítě nepotřebuje krabici plnou papírů. Potřebuje vidět, že si jeho tvorby vážíme. Že ji nezavíráme do šuplíku, ale dáváme jí opravdové místo.
Neuchovávám papíry. Uchovávám radost, hrdost a dětství, kterým se dá listovat.
Tak vznikla Kresbotéka.
